Když jsme byli v neděli na nábřeží, dostala jsem tam průvodce po 100 nejlepších místech tady v Ceará a samozřejmě mapu Fortalezy. Knížka je super jelikož jsou tam nejlepší pláže, nejlepší turistická místa, nejlepší bary a restaurace. A tak jsem si zaškrtala všechno, co prostě musím vidět!
První naše zastávka bylo muzeum průmyslu, bohužel byla většina popisků v portugalštině, tak vím jen to co mi řekla host ségra nebo co bylo náhodou v angličtině. Muzeum se zaměřuje na historii průmyslu v Ceará, která byla v historii slavná díky vývozu hlavně bavlny a kávy. Typický je zde také textilní průmysl, který je zde stále významný. (Proto ve městě narazíte na mnoho obchodů s látkama.) Muzeum je interaktivní a tak nejen, že tam jsou exponáty fyzicky, ale můžete se na plátnech podívat jak se používali. Je to relativně malé muzeum, ale moc pěkně udělané. Věc co mě hodně překvapila a na co jsem z čr zvyklá je, že se tady neplatí. Jediné, co musíte udělat je se zapsat do knihy návštěv - jméno, odkud jste a datum.
Další zastávkou bylo muzeum státu Ceará. Jak je zvykem většina byla v portugalštině a jediné, co bylo anglicky byly popisky k věcem, které patřily slavnýmosobnostem. Takže moc super, že vím komu patřila nějaká židle, ale historii státu jsem neměla moc šanci se dozvědět. Takže google a vzdělávej se! I přesto to je moc pěkné muzeum, které je věnované především významným osobnostem Ceará.
znak Fortalezy
většina prezidentů státu Ceará
První naše zastávka bylo muzeum průmyslu, bohužel byla většina popisků v portugalštině, tak vím jen to co mi řekla host ségra nebo co bylo náhodou v angličtině. Muzeum se zaměřuje na historii průmyslu v Ceará, která byla v historii slavná díky vývozu hlavně bavlny a kávy. Typický je zde také textilní průmysl, který je zde stále významný. (Proto ve městě narazíte na mnoho obchodů s látkama.) Muzeum je interaktivní a tak nejen, že tam jsou exponáty fyzicky, ale můžete se na plátnech podívat jak se používali. Je to relativně malé muzeum, ale moc pěkně udělané. Věc co mě hodně překvapila a na co jsem z čr zvyklá je, že se tady neplatí. Jediné, co musíte udělat je se zapsat do knihy návštěv - jméno, odkud jste a datum.
miniatura jak vypadala Fortaleza před X lety (dnes zde žije cca 3,4 milionu obyvatel)
Po návštěvě muzea jsme se šli podívat na divadlo José de Alencara. José de Alencar byl brazilský advokát, politik, ale hlavně spisovatel. žil v letech 1829 - 1877. Narodil se ve Fortaleze a dodnes je živoucí legendou. Mnoho institucí nese jeho jméno. Divadlo bylo otevřeno 17. června 1910 a je vystavěno v secesním slohu.
Poté jsme šli za host mamkou a jeli na oběd na druhou stranu Fortalezy do obchodního centra Iguatemi. Nákupní centrum je obrovské a pravděpodobně největší a nejnovější. Je tam mnoho obchodů a konečně jsem zahlédla některé, které znám! :D Klasika C&A, Zara, Adidas, Roxy a dalších X, o kterých jsem nikdy neslyšela.
Jídlo jsme si dali v Mistura Paulista, což je jedna ze self-service restaurací. Mají zde brazilské speciality, ale i jiná jídla. Bohužel si neumím nandat jídlo, aby to nevypadalo jako ****, ale věřte mi, že všechno bylo nejlepší. Teda, až na tu velkou kouli .. je to něco jako masová koule, ale nějak mě to neoslovilo. !Ha první jídlo! Stálo mě to cca 16 realu (cca 148,-Kč) a najedla jsem se do sytosti. Co mě překvapilo je, že si nandáte jídlo, jdete si sednout ke stolu (stejné jako u nás v OC, free space a mnoho stolů), nic neplatíte, přijde k Vám servírka nabídne vám pití. Vy se najíte a až potom jdete zaplatit. WTF?! Zajímalo by mě, jak by tenhkle koncept fungoval v čr. Hmmm..
V kouzelný knížce jsem si našla nejlepší zmrzlinárnu tady a úplnou náhodou (jojojo) byla i v centru. Takže bylo jasný, že jí prostě musim vyzkoušet. Jmenuje se 50 sabores = 50 příchutí, po městě je několik stánků a všude mají trošku jinačí příchutě.
Jsou moc milí a dají vám ochutnat, cokoliv co chcete. Takže jsem ochutnala asi 10 příchutí a ve finále se lrozhodla pro guavu se sýrem (guava je druh ovoce) a ještě jedno ovoce (joo, ta moje pamět :D). Dva kopečky stojí 15 realu (120Kč). Je to drahé, ale řikala jsem si musim to vyzkoušet. Když mi pak dali ty dva 'kopečky' nestíhala jsem mrkat. Jestli jste byli někddy v Angelatu (miluju to tam, ale) tak ty jejich kopečky .. no co si budem povídat jsou malé. A tak když si dáte v Angelatu 2 kopečky, tak tady je to jeden kopeček. Ještě třešnička na dortu je, že si na to můžete dát jakoukoliv příchut, kolik chcete a zadarmo. Na dietku jsem si dala čokoládu a marshmallow, mnaaaaaaam!
Nejvíc přejedená jsme pokračovali na dvě další zastávky. Bohužel muzeum bylo zavřené, tak jsme si jen prošli komplex univerzity UNIFOR - Universidade de Fortaleza. Komplex je dost podobný naší čzu, všechno na jednom plácku, ale docela dost velké. UNIFOR je soukromá univerzita a navštěvuje jí cca 20 000 studentů. Můžete zde studovat medicínu, práva, hudbu, architekturu (tu studuje moje host ségra) a ekonomiku. V současné době mají prázdniny a semestr začíná 5. nebo 6. srpna. Studium zde je prý docela finančně náročné .. Proto ne každý má tu možnost zde studovat.
Další zastávkou byla státní univerzita Universidade Federal do Ceará. Je zde také muzeum, ale bylo opět zavřené. Prošli jsme si alespon zahradu, kde se nachází původní dům spisovatele José de Alencara. Studium na státní škole je zadarmo, ale nedosahuje takových kvalit jako na soukromé.
strom, na kterém rostou plody, ze kterých jsou kešu oříšky!
Poslední dnešní zastávka byla v supermarketu. Host ségra mi ukázala všechno, co je typické pro Brazílii a já jsem měla zase hlad! Koupili jsme pár věcí, které prý prostě musím ochutnat!
Goiabada je v podstatě marmeláda z guavy, doce de leite je sladké kondensované mléko, guaraná je typický nealko nápoj, baton jsou čokoládové bonbonky a diamante negro je prý nejlepší čokoláda.
Tak to byl můj druhý den v centru a jak jinak užito na 110%. Pomalu si začínám všímat jaká je Fortaleza doopravdy - město kontrastů a mnoha tváří.
English part coming soon.
Komentáře
Okomentovat